Lucie 38 let - Stačila vteřina (oční protéza)
Všechny vás tu na stránkách zdravím a děkuji za ně. Objevila jsem je úplnou náhodou, ale docela se mi ulevilo. Můj příběh je prostý. Před rokem a půl mně trefilo do oka poleno, které odlétlo od cirkulárky. V jedné vteřině se mi docela změnil život. Stalo se to odpoledne, ještě ten večer mně sanitka odvezla do Brna, kde mně druhý den ráno operovali. Měla jsem celou noc na přemýšlení, jestli oko zachrání, ale tak nějak mi bylo jasné, že jsem o něj přišla. To se po operaci potvrdilo. Nevzpomínám si moc, že bych měla po operaci nějaké bolesti, ale vím, že jsem byla hodně zklamaná, když mi při vizitě řekli, že mi nedali implantát, který pohybuje protézkou, protože jsem při úrazu přišla o okohybné svaly. Druhý den po operaci mně pustili domů, což jsem nečekala. Ale rána se hojila dobře, bez komplikací. Dokud jsem měla oko nateklé, vypadalo to docela dobře, jako bych jenom měla to svoje zavřené. Hůř bylo, až to začalo odpuchat. Ani v jednom víčku nemám žádný tuk a asi proto, že mám oči (teď už jen jedno) docela velké, se mi víčka i okolní tkáň hodně propadla. Do Brna pro svou první protézku jsem jela plná očekávání. Bohužel, odjížděla jsem zdrcená. Oční důlek se mi hodně zmenšil a proto se nám nepodařilo vybrat žádnou, která by aspoň trochu odpovídala. Paní Klíčníková mi proto zapůjčila takovou malou provizorku s tím, že budeme muset postupně zvětšovat, ale taky mi řekla, že u někoho se adekvátní protézu udělat nepodaří. Celou cestu domů jsem probrečela, vypadala jsem jako zombie. Po nějakém čase se mi začala protézka protáčet, tak jsem usoudila, že je čas na větší. S novými nadějemi jsem se vypravila tentokrát do Jablonce. Slyšela jsem, že skleněná protéza se dá vyrobit daleko lépe na míru. Nicméně, opět jsem byla zklamaná. Když jsem si ji nasadila, vypadala celkem dobře, ale během dvou hodin jsem ji měla zase zapadlou. Třetí pokus byl opět v Brně u paní Klíčníkové. Snažila se, ale výsledný efekt je opět špatný, za což ale nedávám vinu jí. Asi tím, že nemám v důlku žádný implantát, mám protézu zapadlou, a tím, že není pohyblivá, tak mám pravou stranu obličeje defakto jakoby mrtvou. Pořád se s tím nemůžu smířit, už jsem začala uvažovat i o plastické operaci, ale vůbec nevím, kam se obrátit. Nepříjemné pocity, že na mně všichni civí jsem zažívala denně v práci, občas to bylo docela peklo. Teď jsem naštěstí na mateřské, ale zjišťuju, že se začínám měnít. Dřív jsem byla zvyklá dívat se lidem při komunikaci do očí, dnes už se nedívám ani na manžela, protože si představuju, jak mně vidí a je mi to moc nepříjemné. Dokonce přemýšlím, že se nebudu líbit vlastním dětem, až trochu povyrostou. Nikdy jsem neměla se vzhledem problémy, ale teď to na mně nějak doléhá. Nemáte někdo radu, kam se obrátit, jestli se dá udělat plastika, kde by mi vyplnili víčka a asi i velký důlek, abych vypadala aspoň trošku přirozeně? Nebo jste na tom podobně jako já a smířili jste se s tím? Už začínám uvažovat i o nošení oční pásky, ale to bych na sebe upozornila o to víc, jsem docela introvert a takové odlišování by mi asi dělalo potíže, nevím...Budu vděčná za každou odpověď. Díky a přeju všem (hlavně těm nejmenším) hodně sil!!! Lucka
Diskusní téma: Lucie 38 let-Stačila vteřina - oční protéza
stačila vteřina
Re: stačila vteřina
Re: stačila vteřina
Re: Stačila vteřina - vložila 7.2.2013
Váš příběh je opravdu silný. I na něm je vidět, jak jediná vteřina dokáže lidem změnit život. Bylo mi smutno za Vás, jaké máte nyní problémy s očičkem. Nevím, zda se nevidíte teď moc kriticky. Každému člověku, který má odoperované oko se změní vizář, je to logické. A nemůžete brát to, co vidíte na internetu, tam jsou většinou ukázkové případy a fotky, které mají přesvědčit lidi, že protéza je dokonalá a nikdo nic nepozná. Ano, to je v ideálním případě, pokud se vše 100% povede, ale realita je jiná. Jak jste sama poznala i Vy. Potýká se s tím spoustu lidí. Né vždy se vše dokonale podaří. A potom jsou lidé rozčarovaní z toho, že to u nich nevypadá jako na tom internetu. Nese to sebou celou řadu psychických zátěží. Každý se chce líbit, zvláště pak ženy.
Luci, nevěšte hlavu, určitě to s Vámi nebude tak zlé. Nesmíte být na sebe tolik přísná. Myslím, že manžel a děti Vás milují a vědí, jaká jste (vzhled je podružný). Netrapte se.
O plastice jsem už také přemýšlela, každopádně děkuji za podnět, zkusím najít někoho, kdo by tyto plastické operace dělal. Z minulosti ale vím, že oční okolí je celkem komplikované i když máte zdravé oči, kor, když tam oko nemáme. No každopádně zkusím najít nějakého odborníka.
Lucko, držím Vám moc palce!! Abyste se z toho Vašeho truchlení dostala. Opravdu nebuďte smutná, nebude to tak zlé a za chvíli si zvyknete Vy, Vaše rodina i okolí tak, že to nikdo z vás nebude vnímat. To mi věřte! Kdybyste si přeci jenom o tom chtěla ještě napsat nebo i popovídat telefonem, na úvodní stránce těchto stránek mám kontakt. Tak se mi klidně ozvěte.
Držím Vám palce!!!! JednoOčka